Možná to zní jako sci-fi, ale jsme opět blíže světu, kde energii získáváme z „umělého slunce“. Nedávný úspěch amerických vědců totiž posouvá hranice toho, co jsme v oblasti jaderné fúze znali. Pokud vše půjde dobře, jednou budeme v kavárnách po Praze diskutovat o energiích, které neznečišťují ovzduší – a které nikdy nedojdou.
Americký tokamak, ilustrační foto: Ministerstvo energetiky USA, Public domain
Fúzní reaktory: Co se vlastně podařilo?
Jaderná fúze je snem inženýrů už desítky let. Jde o princip, který „pohání“ i naše slunce – dva lehké atomy se spojí v těžší a přitom se uvolní obrovské množství energie, čistě a bez skleníkových plynů. Zní to jednoduše, realita je ale pekelně komplikovaná – udržet fúzní reakci na Zemi znamená ovládnout plazmu žhavější než jádro slunce.
Vědci z USA však nyní podle vědeckého časopisu Nature dosáhli bodu, kdy se plazma ve speciálním reaktoru dokáže dále ohřívat sama, bez většího přísunu externí energie. To je pro obor naprosto klíčové. Doteď platilo, že jsme vždy „spotřebovali“ víc energie, než se jí vytvořilo. Tento nový pokrok však dává fúzi šanci stát se praktickým zdrojem energie.
Jak funguje „umělé slunce v reaktoru“?
Představte si zařízení, kde malé množství paliva tvoří extrémně horké plazma. Pokud vše běží, samo se podporuje – extra energie z uvolněné fúze jej drží v žáru. Výzkum vědců popsaný jako „Hořící plazma dosažená inerciální fúzí“ ukazuje, že krok k tomuto scénáři už není pouhou teorií.
Je ale potřeba říct na rovinu: k běžné výrobě energií v reaktorech jako v Temelíně nebo Dukovanech ještě máme pár let daleko. Odpovědi na spoustu technologických otázek (chlazení, bezpečnost i samotná výroba paliva) zatím čekají. Ale tento posun řeší jeden z největších problémů – jak dosáhnout toho, aby systém vytvářel více energie, než sám spotřebuje.
Co to znamená pro Česko a každodenní život?
- Dočkáme se elektřiny, která nevypouští CO2 a nemusíme se bát výpadků.
- Česko se díky výzkumu v Tokamaku v Řeži u Prahy může stát jedním z center evropské fúzní technologie.
- Řešení energetických krizí a nižší závislost na fosilních palivech – pro průmysl i naše domácnosti.
Pokud vás fascinují nové technologie, doporučuji sledovat i projekty v Evropě: Mezinárodní experimentální reaktor ITER ve Francii, nebo české úspěchy z ÚJV Řež, kam jezdí učit i týmy z Velké Británie nebo Německa.
Co dál? Výzvy i naděje pro budoucnost
Přestože komerční nasazení fúzních elektráren je podle expertů reálné nejdříve ve 30. letech, tuto novinku oceňují i čeští fyzikové – například prof. Pavel Chráska z Akademie věd. Konečně jde o důkaz, že „umělé slunce“ může naši energetiku změnit.
Začít být na tuto budoucnost připraveni je v Česku čím dál aktuálnější téma. Ze svého pohledu to vidím následovně: udržitelnost, energetická soběstačnost a čistší ovzduší nejsou už jen slova do větru, ale reálné cíle, které moderní věda začíná splňovat. Zbývá nám držet palce, aby dávné vize fyziků nezůstaly jen na stránkách populárně-vědeckých magazínů.
