Nová etapa v evropské energetice začíná přímo za našimi hranicemi: Siemens se v roce 2025 pouští do produkce zeleného vodíku v bavorském městě Wunsiedel. Výroba bude poháněna výhradně obnovitelnými zdroji, zejména fotovoltaickými panely a větrnými turbínami. Co je na tom pro nás zásadní? Značná část vyrobeného vodíku může směřovat také do Česka.
Wunsiedel ukazuje, jak může vypadat budoucnost energií
V srdci Horní Franky, nedaleko hranic s Českem, vyrůstá největší německý závod na výrobu zeleného vodíku. První fáze počítá s produkcí kolem 900 tun ročně; po rozšíření až na 2 000 tun vodíku ročně. To zdaleka není jen experiment – v Německu se jedná o zásadní investici do udržitelnosti a inovací.
Továrnu společně buduje Siemens Smart Infrastructure se společností WUN H2 GmbH a od začátku vše jede na zelenou energii. Výsledkem bude vodík s nulovou uhlíkovou stopou a v první vlně tu uvidíme elektrolyzér s příkonem 6 megawattů. To jsou parametry, na které jsme v českých podmínkách zatím zvyklí spíš z vizualizací chystaných projektů, ne z reality.
Proč je zelený vodík klíčový pro Bavorsko (a brzy i pro nás)?
Bavorsko má ambiciózní plán stát se lídrem vodíkové infrastruktury v Německu. V rámci projektu BayH2T má vzniknout síť čerpacích stanic pro osobní i nákladní auta či autobusy – právě zelený vodík je považován za most mezi tradiční energii a emisní budoucností.
Bavorská vláda i sami Němci si totiž dali za cíl dosáhnout uhlíkové neutrality už do roku 2050. Vodík se ukazuje jako palivo, které dokáže umožnit energetický přechod bez bolestivých kompromisů. Ostatně sám bavorský ministr hospodářství Hubert Aiwanger mluví o vodíku jako o řešení pro budoucnost – a dodává, že bez něj to jednoduše nepůjde.
Příklady využití: Doprava, průmysl i stabilita elektřiny
- Tankování aut i autobusů — vodíkové stanice v Bavorsku (např. Mnichov, Norimberk) už nejsou jen vizí.
- Vyrovnávání energetických špiček — vodík lze ukládat a využívat až ve chvílích největší potřeby, což je vedle klasických baterií silný trumf.
- Průmyslové použití — v chemičce i potravinářství nabízí vodík cestu k „očistě“ od uhlíku.
Vodíkové projekty, které vycházejí z regionální výroby a obnovitelných zdrojů, navíc posilují energetickou soběstačnost. Bavorsko už nebude závislé na dovozu. Zbylý vodík pak může být exportován právě k nám či dál do střední Evropy.
Co to přinese Česku? Praktické dopady už v dohlednu
Pro české firmy a samozřejmě také dopravce to otevírá důležité možnosti. První plánované dodávky do západních Čech mohou zlevnit začátek využívání zeleného vodíku u nás – a zároveň motivovat ke spuštění vlastních projektů. Zejména v regionech jako Karlovarsko nebo Plzeňsko, kde se nachází průmyslové podniky i regionální dopravci, může vodík sehrát zásadní roli už v několika nejbližších letech.
Samotná spolupráce s německými partnery (ať už Siemens, nebo společnosti zapojené do WUN H2 projektu) má šanci urychlit i českou cestu k bezemisní energii. Nejde totiž o řešení „někdy v budoucnu“ – přechod k vodíkové ekonomice se ve střední Evropě skutečně rozbíhá.
Fakt na závěr: Proč by vás měl vodík zajímat už dnes?
- Umožní čistou veřejnou dopravu bez drahých investic do bateriových systémů.
- Posílí energetickou nezávislost regionu a otevře nové pracovní příležitosti.
- Podpoří vznik nových technologií i startupů — v Praze i v menších městech.
Vodík prostě už není jen téma pro vědce nebo inženýry v bílých pláštích. Stává se součástí běžného života a regionálních strategií, které ovlivní i vaše každodenní cestování, účty za elektřinu i kvalitu ovzduší. Siemens v Bavorsku nás tak trochu „předbíhá“, ale zároveň nám dává možnost naskočit do rozjetého vlaku. V roce 2025 se vyplatí tento trend sledovat (a hlavně využít).