Minulý rok byl pro globální energetiku opět ve znamení fosilních paliv. Ačkoliv se zdá, že evropská města od Prahy po Ostravu čím dál víc sází na solární parky a větrné turbíny, světová spotřeba uhlí, ropy a zemního plynu dosáhla nové rekordní úrovně. Raketový růst obnovitelných zdrojů bohužel stále nestačí pokrýt poptávku. Právě tradiční zdroje energií tak zůstávají hlavním „záchranným kruhem“ energetiky, což možná leckomu v Česku úplně optimisticky nezní.
Rekordní čísla, emise i staré závislosti
Podle nejnovější zprávy Energetického institutu poprvé v historii překročila globální produkce emisí CO2 hranici 40 gigatun. Spotřeba fosilních paliv narostla o 1,5 % na 505 exajoulů, což znamená, že i v roce 2024 tvoří více než 80 % světové primární energie. Věděli jste, že tolik energie by pokrylo spotřebu energeticky náročného Brna na několik století?
I přesto, že obnovitelné zdroje – zejména solární a větrné elektrárny – lámaly své vlastní rekordy (v roce 2024 vyrobily celosvětově 4 748 TWh elektřiny, což je meziročně o 13 % více), nestačilo to pokrýt stále rostoucí potřebu energie. Lidé prostě žijí náročnější životy, spotřebovávají víc, chtějí cestovat a technologická zařízení jedou na plné obrátky. Výsledkem je, že růst spotřeby opět „musela hasit“ právě fosilní paliva.
Proč přechod na čisté zdroje vázne?
Zajímavým faktem je, že v rozvojových zemích (například Indie) spotřeba uhlí a plynu dál prudce roste. Jen pro představu — Indie zvýšila využití těchto zdrojů o 8 %, což znamená, že spotřebuje víc uhlí než celá Evropa a Severní Amerika dohromady. Naopak v EU podíl fosilních paliv poprvé od průmyslové revoluce klesl pod 70 %, a to především díky silnému propadu poptávky po plynu. Ten se v Evropě snížil loni o 7 % a za poslední dva roky celkem o 20 %. Vliv zde má i geopolitická situace: po omezení dovozu ruského plynu se evropské státy, včetně České republiky, musely rychle přizpůsobit a hledat jiné cesty.
Rozdíly mezi regiony: Evropa vs. svět
- Evropa: Historicky nejnižší podíl fosilních paliv (pod 70 %), rychlý růst obnovitelných zdrojů, pokles poptávky po plynu.
- Indie a další „globální jih“: Prudký růst spotřeby energie i fosilních paliv, snaha posílit životní úroveň a rozvoj.
- Celosvětově: Spotřeba ropy poprvé dosáhla 100 milionů barelů denně! Plyn drží stabilní poptávku, uhlí mírně roste.
Co to znamená pro Česko?
Ačkoliv tuzemská energetika v posledních letech investuje do obnovitelných zdrojů a dekarbonizace, bez strategií kombinujících více typů energií to zatím zřejmě nepůjde. Zkušenost z posledních krizí ukázala, jak důležité je mít záložní zdroje pro momenty, kdy slunce nesvítí a větrníky se netočí. Ostatně i domácí hráči jako ČEZ nebo E.ON hledají „českou cestu“, která bude dávat smysl ekonomicky i ekologicky.
Kam dál? Šance a doporučení do budoucna
- Jednoduché řešení neexistuje – potřebujeme kombinaci obnovitelných zdrojů, plynu, modernizaci sítě a osvětu. V dlouhodobém horizontu porostou zejména decentralizované zdroje a komunitní energetika.
- Osobní doprava a průmysl – v těchto oblastech je stále obrovská příležitost šetřit energii i emise. Nejde jen o auta, ale třeba i o vytápění domů nebo spotřebiče.
- Lokální investice a inovace – v Česku vznikají komunitní solární projekty, energetická družstva i chytré sítě. Trend slibuje rozšíření do všech krajů – od Plzně až po Zlín.
Závěrem: Rok 2024 opět ukázal, že svět se energeticky neobrátí „na podpadku“ během jediného zimního období. Rychlost přechodu na obnovitelné zdroje záleží na lidech, investicích i politické vůli. I pro každého z nás – nejen pro velké firmy nebo stát – je teď na čase přemýšlet, jakým směrem chceme energetiku v Česku i ve světě posunout.