Už za několik let bychom na některých českých tratích mohli vidět místo klasických dieselových souprav vlaky na vodík. Právě nyní odborníci skoro detektivně zkoumají, která z tratí by pro tento přechod byla nejvhodnější. Zohledňují nejen otázku peněz, ale i technické možnosti a vliv na přírodu.
Foto: Manfred Richter, Pixabay
Naděje pro tratě stále bez drátů
Řada regionálních tratí v České republice se dosud nedočkala elektrifikace. Na těchto místech dnes dominují dieselové lokomotivy. Jenže ve světle evropských klimatických cílů i sílící poptávky po ekologičtější dopravě hledají železnice nové cesty.
Projekt Regionální vodíkové vlaky v ČR, který vede Výzkumný Ústav Železniční spolu s dalšími partnery, právě proto podrobně mapuje, kde by přechod na vodík mohl dávat hlavu a patu. Výstupy mají ukázat, zda vodík obstojí nejen v boji s dieselem, ale také vůči moderním hybridním a bateriovým technologiím.
Co všechno se porovnává?
- Stávající dieselové soupravy (ekonomika provozu, emise)
- Plně elektrické vlaky a možnosti „natáhnout dráty“
- Bateriové vlaky (například již testované jednotky výrobce Škoda v Plzeňském kraji)
- Hybridní technologie (spojení nafty a elektřiny)
- Nově vodíkové soupravy (inspirace ze Saska či Rakouska)
Odborníci se u každé varianty zaměřují na provozní náklady, servis, údržbu i celkové ekologické dopady. Už z dosavadních dat z Německa nebo Francie víme, že vodíkové vlaky nejsou zdaleka sci-fi, ale je potřeba pečlivě zvážit, kde se jejich nasazení opravdu vyplatí.
Zkušební trať: Severočeský koridor pod lupou
Za první vzor byla vybrána známá trať Ústí nad Labem – Děčín – Česká Lípa – Liberec o délce 113 km, kde dnes jezdí hlavně motoráky. Arktické zimy i horká léta Severních Čech podle expertů plně prověří, zda vodíkový vlak obstojí ve všech podmínkách. Technicko-ekonomickou analýzu této tratě vede renomovaný norský institut SINTEF.
Co můžete čekat v nejbližších letech?
- Do konce roku 2025 mají být hotové srovnávací studie pro vybrané tratě.
- V případě pozitivních výsledků nás pravděpodobně čeká pilotní provoz – a to například v Ústeckém kraji nebo v Podkrušnohoří.
- Pokud si vodíkové spoje povedou dobře, vzniknou postupně další projekty v regionech, kde je elektrifikace zatím v nedohlednu.
Samotný vodík se přitom dá vyrábět už i v českých podmínkách – například díky přesunům energetiky od uhlí k obnovitelným zdrojům. Ostatně první „zelený“ vodík by měl být podle plánů dostupný přímo pro dopravu už do roku 2027.
Proč sledovat vývoj právě teď?
Železnice je pořád páteří regionální dopravy. Ať už dojíždíte do práce do Plzně, nebo vyrážíte na výlet z Brna do Jeseníků, změna pohonu může ovlivnit nejen vaše ovzduší, ale i ceny jízdenek nebo kvalitu spoje. Vodíkové vlaky znamenají šanci na tišší, čistší a často i rychlejší dopravu mezi českými městy i vesnicemi. Šance, kterou stojí za to sledovat – a doufejme, že nepropásnout.
