Od vypuknutí války na Ukrajině nám všem zůstala v hlavě slova evropských politiků: „Zbavme se ruského plynu.“ Upřímně, i já osobně sledoval, jak se Evropa snaží přeladit na nové zdroje energie. O to víc mě překvapila čerstvá čísla – v roce 2025 již evropské státy znovu dovážejí o 30 % více ruského zemního plynu než na podzim 2022.
Kam se poděla energetická nezávislost?
Bezprostředně po invazi na Ukrajinu razantně vzrostly investice do LNG terminálů a obnovitelných zdrojů. Třeba v Česku jsme sledovali, jak Skupina ČEZ a stát rezervují kapacitu v terminálech v Německu a Nizozemsku. Přesto se nyní situace obrací – a to navzdory tomu, že předboj o energetickou bezpečnost byl v posledních letech téma číslo jedna ve většině evropských médií.
Proč se dovoz z Ruska opět zvyšuje?
- Ceny na trhu: Ruský plyn je často levnější než LNG z USA nebo Kataru.
- Omezené alternativy: Některé státy stále nemají dostatečně silnou infrastrukturu pro LNG nebo obnovitelné zdroje.
- Složité vyjednávání: Nahradit dlouhodobé kontrakty není otázka měsíců.
Obecně platí: pokud je v Evropě zima, roste spotřeba. A plyn je stále klíčový – nejen pro topení domácností, ale i pro průmysl (vzpomeňte třeba na Jihomoravský kraj a jeho sklárny a chemické podniky).
Evropské projekty: Stačí to?
Ano, Evropa investuje do alternativ. Například velký rozvoj zaznamenaly projekty větrných elektráren v Baltském moři a rozšíření solárních elektráren v jižní Evropě. V Česku osobně oceňuji rozmach komunitní energetiky, kdy se do OZE zapojují malé obce i domácnosti.
Stále nám ale chybí kapacity na skladování plynu, efektivnější přenosové soustavy a hlavně – ochota k celoevropské spolupráci, která by překonala národní zájmy.
Co může změnit situaci?
- Investice do vodíku a baterií: Ty představují budoucnost energetiky a posun k trvalé udržitelnosti.
- Zlepšení energetické efektivity: Nejen v domácnostech, ale i v průmyslových závodech (např. Ostravsko).
- Podpora inovací a výzkumu: Mladé firmy i akademické týmy v ČR přinášejí nápady, které opravdu mohou fungovat v reálné praxi.
Tip na závěr: Co můžete udělat vy?
- Zajímáte se o původ energií ve vaší domácnosti? Projděte si nabídky dodavatelů, někteří (například E.ON nebo Pražská energetika) už dnes nabízí elektřinu a plyn s minimem ruského podílu.
- Podpořte obnovitelné zdroje – například komunitní projekty větrníků na Vysočině čekají na nové členy.
- Snižte vlastní spotřebu: lepší zateplení bytu, chytré řízení vytápění nebo výměna starých domácích spotřebičů za úspornější se v dnešních cenách energií násobně vrátí.
Závěrem: Evropa stojí na křižovatce a otázka dovozu ruského plynu je pořád žhavá. Pokud chceme změnu, nestačí jen sledovat statistiky – aktivitu a tlak vyžadují všechny úrovně: od Bruselu až po každou českou domácnost.
