Větrná energie nabírá v Evropě na obrátkách, ale v Česku se její rozvoj bohužel zasekl na administrativní byrokracii. Zatímco v Německu je povolovací proces pro nové větrné elektrárny podstatně kratší, u nás se stavba turbín vleče roky. Je to škoda — právě větrná energie může znamenat obrovský posun směrem k nezávislosti na ruských energiích. Pojďme se podívat, v čem je problém a co se dá v roce 2025 dělat jinak.
Obnovitelné zdroje na vzestupu — ale ne u nás
Každý rok 15. června slavíme světový den větru. Pro většinu zemí evropské Unie je to připomínka úspěšného přechodu na čistou energii. Češi však zatím zůstávají stát stranou. Větrných parků u nás přibývá jen minimálně. Přitom třeba sousední Rakousko během pár let zvládlo postavit desítky nových větrníků a dnes pokrývá větrnou energií výraznou část své poptávky po elektřině. V čem tedy Česko zaostává?
Proč větrné elektrárny u nás stojí hlavně v papírech
Podle Michala Janečka z České společnosti pro větrnou energii vyřízení všech potřebných povolení v ČR zabere i sedm, někdy více než deset let. Pro srovnání — v Německu je to v průměru jen čtyři roky. Ačkoli i naši západní sousedé tento proces stále považují za zdlouhavý, česká realita je ještě o poznání tvrdší. Papírování, nesčetné posudky, nekonečné schvalovací kolečko. Slovem můžete zaběhnout maraton, než vám na kopci za vesnicí zavrtí první turbína.
Větrná energie jako cesta k energetické nezávislosti
Není divu, že se odborníci i politici snaží proces výstavby urychlit. „Pomocí energie z obnovitelných zdrojů lze do pěti let nahradit až 20 % ruského plynu,“ říká Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. Nové větrné elektrárny by mohly tuto bilanci zásadně ovlivnit: pokud by se výstavba opravdu rozjela, výkon větru by se do pěti let mohl zdvojnásobit. Spolu s rozvojem solárních a malých vodních elektráren bychom teoreticky mohli pokrýt spotřebu čtvrtiny českých domácností. Bioplynové stanice a biometan pak tvoří další pojistku stability sítí.
Česko versus Rakousko: rozdílný přístup, podobné podmínky
Dnes větrné elektrárny pokrývají v ČR pouhé 1 % spotřeby elektřiny. Pro srovnání — Rakousko, které má s námi velmi podobné geografické podmínky, zvládlo v roce 2024 zajistit z větru více než jedenáctkrát větší podíl energie. Opravdu už je čas začít jednat, a nejen čekat na změnu shora.
Co přinese rok 2025? Praktické rady a změny v legislativě
- Zkrácení povolovacího procesu – Diskuze o změnách stavebního zákona nabírají na tempu. Nové vyhlášky by měly umožnit rychlejší schvalování projektů OZE.
- Regionální plánování – Některé kraje, jako je Vysočina nebo Moravskoslezský, už plánují konkrétní zóny vhodné pro větrníky. Sledujte, jestli se vaše obec nezapojila.
- Inspirace ze zahraničí – V zahraničí často funguje spolupráce s místními obyvateli formou komunitních větrníků. České obce mohou zkusit stejný model a zapojit investory i veřejnost.
Jedna věc na závěr: Větrné elektrárny jsou dnes tišší a šetrnější
Omezování hluku, citlivé umístění v krajině, pravidelné konzultace s občany — tohle už je v Německu a Rakousku standard. Možná jste slyšeli mýty o hlučnosti nebo nebezpečnosti větrníků — technologie ale urazily velký kus cesty. Třeba na Chomutovsku, kde už několik let větrné elektrárny běží, většina lidí říká, že je vůbec nevnímají.
Co si z toho vzít?
Větrná energie může být řešením, jak se konečně částečně odpoutat od ruských energií. Je ovšem potřeba rozhýbat příliš tuhý systém schvalování a vzít si příklad ze sousedů. Pokud nás tahle cesta zajímá, měli bychom tlačit na zástupce kraje či obce, aby se principy OZE dostaly do místních plánů. Možná už příští rok bude 15. červen důvod k oslavě přímo i v Česku.