Odborník na chemii Aythami Soto v rozhovoru pro The Wild Project vysvětlil, proč není odsolování tak jednoduchým řešením, jak se na první pohled může zdát
10/08/2025 – 05:00
Kdo žije v Česku, snadno přehlédne, jak zásadní problém dnes na planetě představuje nedostatek pitné vody. I když se u nás zatím kohoutek točí bez omezení, sucho v létě, pokles hladin řek jako Vltava nebo Ohře a požadavky na omezení spotřeby už jsou místy běžnou realitou. Přitom více než 97 % světové vody je uzavřeno v mořích a oceánech. Zdá se to téměř škoda – proč si zkrátka mořskou vodu neodsolíme a problém nevyřešíme jednou provždy?
Přesně na tuto otázku odpovídal renomovaný chemik Aythami Soto v čerstvém rozhovoru pro podcast The Wild Project. Z toho, co říká, běhá trochu mráz po zádech: „Odsolování je extrémně energeticky náročné,“ upozorňuje Soto. Rozdělit sůl a vodu není nic jednoduchého, a vyžaduje to obrovské množství elektřiny. Země jako Saúdská Arábie sice masivně investují do odsolovacích závodů, jenže jejich provoz je drahý a z ekologického hlediska dlouhodobě neudržitelný.
Energetické náklady, které „nejdou vidět“
Hlavní kámen úrazu? Obří spotřeba energie. Většina dnešních technologií spoléhá na tzv. reverzní osmózu, tedy proces, při kterém se mořská voda „protlačuje“ přes speciální membrány pod vysokým tlakem. Membrány zachytí sůl a další nežádoucí látky, ale tohle všechno stojí spoustu elektřiny a filtr navíc nesmí prasknout. „Filtry v zařízeních se musí neustále opravovat, měnit a kontrolovat. Není to vůbec levná záležitost,“ říká Soto. Zkuste si představit náklady, když bychom podobnou jednotku chtěli postavit například na českých přehradách nebo u Baltu.
Slaná past: Problém se zbytkovou solí
Je tu ale ještě jiný ekologický zádrhel, který vás možná překvapí. Celý proces produkuje tzv. slanou solanku – velmi koncentrovaný zbytek plný solí a dalších látek. V ideálním případě by se solanka musela likvidovat bezpečně, jenže realita je jiná: „Když ji vypustíte zpět do moře, a to se často děje, může zničit celé pobřežní ekosystémy – od ryb po mořské trávy,“ varuje odborník. Jde o problém, kterým se dnes zabývají ekologové z univerzit i evropských výzkumných ústavů.
Odsolování už dnes: Funguje, ale není pro každého
Najdeme však místa, kde bez odsolování zkrátka není pitná voda – například na Kanárských ostrovech, které prakticky nemají vlastní řeky ani sladkovodní zdroje. „Tam je odsolování nezbytné, jinak by ostrovy doslova vyschly,“ komentuje Soto. Dodává ale, že i v těchto regionech není voda po odsolení ideální na přímou konzumaci – mnozí místní si například dlouhodobě stěžují na její chuť.
Co přinese budoucnost? Šance pro pokročilé technologie
Pokud se ptáte, zda je tu „jednoduché“ řešení na obzoru, odborníci jsou spíše zdrženliví. Vývoj nových technologií, které budou šetrnější k přírodě a méně závislé na energii – například membrány z českých laboratoří u Brna, které už testují zdejší startupy – může v budoucnu opravdu přinést změnu. Dokud k tomu ale nedojde, platí stále základní pravidlo: nejlepším řešením je naučit se vodu šetřit a přemýšlet, jak ji využíváme.
Praktické tipy, které dávají smysl i v ČR
- Zavádějte úsporné baterie a sprchy – české značky jako Ravak či Jika mají šikovné tipy.
- Sbírejte dešťovou vodu – ideální třeba na zahradní zalévání nebo splachování.
- Pravidelně kontrolujte domovní instalace kvůli únikům vody.
- Nebojte se o vodě otevřeně mluvit s dětmi i sousedy – povědomí je pořád největší síla.
Suma sumárum: Mořská voda možná vypadá jako zlatý grál, ale cesta k jejímu masovému využití je složitější, než si myslíme. Zatím vede dopředu jedině rozumné hospodaření se sladkou vodou, která nám teče doma z kohoutku – i když není z moře.
