Je vůbec možné, že by se problém s plastovým odpadem vyřešil přirozenou cestou? Nová mezinárodní studie poukázala na fascinující skutečnost: v přírodě přibývá mikrobů, jejichž enzymy si „pochutnávají“ na plastech. Pro zemi, jako je Česká republika, kde stále zápasíme s nadměrným množstvím plastových obalů a jejich nedostatečnou recyklací, je to přinejmenším dobrá zpráva.
Proč je to pro Česko klíčové?
Střídáte kečup z plastových lahví, pivo do kelímku i salámy v igelitu? Nejste v tom rozhodně sami – plasty jsou u nás prostě všude. Nedávné statistiky ukazují, že Češi ročně vyprodukují přes 1,1 milionu tun plastového odpadu. A to nepočítáme nelegální odpadky na smetištích v přírodě, které všichni vidíme při procházkách u Labe nebo Sázavy.
Raketový růst produkce plastů je problém celosvětový. Podle serveru Statista se jen mezi lety 2002 a 2019 navýšila globální výroba o neuvěřitelných 168 milionů tun, a dnes atakuje hranici 370 milionů tun ročně. Z toho je více než třetina plastů na jedno použití, které stále objevujeme v popelnicích a bohužel často i v řekách a lesích České republiky.
Přírodní „plastožrouti“? Už žádná sci-fi
Velký objev přichází od týmu evropských a asijských vědců. Při laboratorním zkoumání DNA mikroorganismů z různých koutů světa – včetně arktických ledovců nebo městských čistíren odpadních vod – našli přes 30 tisíc rozdílných enzymů schopných rozkládat až deset typů běžných plastů.
Co je na tom nejzajímavější? Pravděpodobně právě samotné tempo, v jakém se mikroby v reakci na nová umělá vlákna vyvíjejí. Čím více plastu se v prostředí nachází, tím rychleji vznikají nové mikroorganizmy připravené si s ním poradit. Jinými slovy: příroda začíná odstraňovat, to, co jí člověk zanechává — a umí to s překvapivou efektivitou.
Enzymy pod lupou: Co čeká českou recyklaci?
Myšlenka, že by mikrobiologické objevy mohly proměnit celý proces recyklace, zní skutečně slibně. Pokud budeme umět tyto „plastové enzymy“ z mikrobů využít v průmyslu, může to přinést revoluci i našim recyklačním centrům na Moravě, v Ostravě i Praze.
Vědecký tým zatím zkoumá, jak enzymy využít pro rozklad použitých PET lahví, polystyrenu, ale i starších druhů technických plastů. Jednou z možností je vyrábět nové obaly ze zcela rozložených „starých“ plastů, což by ušetřilo zdroje a snížilo závislost na ropě. Pro české domácnosti by to znamenalo méně skládek a třeba i efektnější třídění odpadu.
První „plastožrout“: začátek proměny
Zdaleka nejde o první úspěchy. První bakteriální druh, který dokázal sníst plast, byl objeven už před pár lety na skládce v Japonsku. Vědci od té doby enzymy geneticky vylepšují a postupně adaptují na různé druhy odpadů. Tato technologie se stále vyvíjí a vědci očekávají, že průlom v její aplikaci přijde během několika let – možná už v této dekádě.
Pro nás v Česku je otázka recyklace plastů stále výzva. Kombinace inovací – ať už v podobě nových enzymů, nebo chytrých recyklací a upcyklací od lokálních firem (například tradiční Retela nebo „zero waste“ projekty Friends of Earth) – může znamenat změnu, na kterou se čeká už několik let.
Na závěr: Máme být optimističtí?
Vývoj mikrobiálních enzymů vhodných pro průmyslové nasazení je velkou vědeckou výzvou, ale také světlem na konci tunelu. Nelze očekávat, že příroda za nás problém plastů vyřeší zítra – na tom musíme stále zapracovat každý z nás, ať už tříděním, nebo podporou ekoinovacích projektů.
Vše nasvědčuje tomu, že pokud se nám podaří využít poznatky současné vědy, máme šanci posunout naši závislost na plastech z problémového konce na novou kapitolu – a to je pozitivní zpráva pro všechny, komu není budoucnost Česka lhostejná.