Rozhodnutí Německa ukončit jadernou energetiku po havárii ve Fukušimě sice získalo morální podporu části veřejnosti, ale finanční stránka věci je nepřehlédnutelná. Provozovatelům elektráren poputují náhrady přesahující 66 miliard korun. V čem spočívá celý problém a jaká jsou další rizika pro německou energetiku? Pojďme si to rozebrat krok za krokem.
Jaderná elektrárna Krümmel, jedna z těch, které čekal nucený konec.
Co vedlo ke kompenzacím a kdo je dostane?
Už krátce po japonském neštěstí v jaderné elektrárně Fukušima v březnu 2011 rozhodla vláda Angely Merkelové, že Německo do roku 2022 opustí jadernou energetiku. Zákaz byl bleskový, což přirozeně spustilo vlnu žalob ze strany provozovatelů: silnými hráči byli E.ON, EnBW, Vattenfall nebo RWE.
Státu se s firmami po vleklých sporech podařilo najít kompromis – dohodu o odškodnění, která uzavírá soudní spory a umožňuje Německu zahodit právní nejistotu za hlavu. Firmy mají podle aktuální dohody dostat celkem 2,5 miliardy eur, přičemž finální částka bude v legislativě upřesněna ještě letos.
Právní spory a zamítnutý návrh vlády
Zásadní roli v celé kauze sehrál i Spolkový ústavní soud v Karlsruhe. Už v roce 2016 potvrdil, že rychlé uzavírání jaderných elektráren zasáhlo do majetkových práv provozovatelů a že mají nárok na finanční odškodnění. První vládní návrh – vyplatit jednu miliardu eur – označil soud za nedostatečný a přiměl vládu navrhnout částku opravdu odpovídající skutečným ztrátám.
Energetická výzva: odkud vezmou Němci elektřinu?
Ještě před rozhodnutím o odstavení fungovalo v Německu 17 jaderných bloků, které pokrývaly zhruba čtvrtinu celé spotřeby elektřiny. Uzavřením této kapitoly bylo tedy nutné zajistit náhradní zdroje. Výsledkem je stále větší závislost Německa na dovozu energie – mimo jiné i z Česka, kde jaderná energetika zůstává stálicí.
- Jaderné bloky v Německu pokrývaly cca 25 % spotřeby.
- Dovoz elektřiny roste – mimo jiné ze sousedních států včetně ČR.
- Zvyšuje se tlak na rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, voda).
Přestože Němci urychlují výstavbu solárních polí a větrných farem, požadované množství energie si žádá ještě větší úsilí. Právě nestálost obnovitelných zdrojů může navíc v budoucnu znamenat další komplikace – hlavně při výkyvech počasí nebo vyšší spotřebě.
Evropa rozpolcená jádrem: co na to Česko a Rakousko?
Do evropské debaty o jádru se promítají i dlouhodobé postoje regionálních hráčů. Zatímco Německo utlumuje jádro a tlačí na ostatní státy, Česká republika naopak počítá s rozšiřováním jaderné energetiky a v současnosti (v roce 2025) už aktivně pracuje na nových kapacitách, například v Dukovanech a Temelíně.
Rakušané však patří mezi nejhlasitější kritiky – a rakouští aktivisté pravidelně protestují proti rozšiřování českých jaderných projektů. Otázka „co dál?“ zůstává v Evropě velmi živá a s postupným ukončováním jaderných bloků v Německu ji možná budeme řešit i my – i když Praha míří přesně opačným směrem.
Co si z toho odnést a na co si dát pozor?
- Rozhodnutí o ukončení jádra má dlouhodobé finanční a energetické důsledky.
- Kompromisní řešení stálo Německo výrazně víc, než mnozí čekali.
- Jádro zůstává v regionu kontroverzním, ale stěžejním tématem.
- Pro spotřebitele v Česku to znamená možný růst exportu elektřiny – a tedy i vliv na ceny.
Závěr? Jestli sledujete dění kolem energetiky, sledujte nejen domácí diskuze, ale i to, jak se vyvíjí situace v Německu a Rakousku – právě tady se totiž rozhoduje i o tom, kolik budeme platit za elektřinu u nás. Ať už fandíte jádru, nebo obnovitelným zdrojům, energetická bezpečnost je téma, které nás v roce 2025 prostě nemine.