Léta sporů a několik kol vyjednávání – a přesto otázka dolu Turów na polsko-české hranici zůstává otevřená. Finanční dohoda přinesla sice stovky milionů korun, ale právníci varují: tohle téma zdaleka není uzavřené. Pokud by Česká republika přestala vyjednávat, může čelit právní odpovědnosti nejen v evropském i veřejném právu, ale také v otázkách náhrady škod místním obyvatelům.
Těžba v dole Turów
Foto: Anna Uciechowska, CC BY-SA 3.0
Vyjednávání přineslo kompromis, ale ne řešení
V roce 2024 podepsaly Česko a Polsko smlouvu ohledně pokračování těžby v hnědouhelném dole Turów, která se měla stát symbolem kompromisu. Jako člověk, který dlouhodobě sleduje otázky životního prostředí, musím říct, že výměna části státního zájmu za finanční kompenzaci regionům (zejména v Libereckém kraji) nepřinesla skutečné řešení. Problémy s úbytkem pitné vody nebo zvýšenou prašností z důlní činnosti peníze nevyřeší – a to potvrzuje také rozbor právníků Frank Bold.
Polsko důsledky těžby stále nedoložilo
Evropské i české právo vyžaduje, aby při povolování těžby nebylo v sousedním státě způsobeno poškození území. Polská strana přitom dosud neprokázala, že provoz dolu nezpůsobí škody v českých obcích. Právě proto i české úřady s prodloužením těžby nesouhlasily.
Zároveň mechanismy na ochranu vody, které jsou ve smlouvě obsaženy, vycházejí ze zastaralých údajů – byly vytvořeny ještě v průběhu starších správních řízení. Důl navíc stále nemá všechna potřebná povolení, takže těžba zůstává nelegální.
Peníze nejsou všelék. Dopady Turówa trvají
Jak upozorňuje právnička Petra Urbanová z Frank Bold, peníze na rozšíření vodovodů sice krátkodobě zajistí obyvatelům vodu, ale nové škody jim nezabrání. A nejde jen o vodu: obce jako Uhelná, které jsou přímo v dosahu důlních prací, čelí ztrátám na životním prostředí a kvalitě života, což finanční kompenzace prostě nevyváží.
Zástupci nevládních organizací, včetně Greenp eace, proto označují podepsanou dohodu za nedostatečnou. Koordinátorka Nikol Krejčová připomíná, že vláda tím neplní svou zásadní roli – chránit území ČR a zdejší ekologii. Voda se stále ztrácí a peníze či monitoring nejsou řešením, pokud lidé zůstanou v suchu.
Kdo nese odpovědnost – a jak dál?
- Odpovědnost vlády: Právníci upozorňují, že každý, kdo dohodu ratifikoval, nese odpovědnost i za možné škody na státním majetku.
- Povinnost pokračovat v jednání: Stát nesmí rezignovat na vyjednávání, protože finanční odškodnění nenahrazuje dlouhodobé záruky a ochranu před škodami.
- Závazky vůči Evropě: Státy si nemohou ve smlouvách dohodnout, že nebudou plnit své povinnosti podle národní či evropské legislativy.
Co čeká Česko v roce 2025?
Spory a jednání o dolu Turów jsou dlouhodobým příběhem, který rezonuje v celém Libereckém i Královéhradeckém kraji. Lidé zde dobře znají potíže se studnami, prachem či poklesem spodních vod. Zajímavostí je, že podobné spory řeší i východní Německo kvůli dolu Jänschwalde, což ukazuje, že otázka uhlí je v regionu stále horká.
Pokračování jednání a otevřená komunikace budou klíčové. Pokud vláda skutečně chce chránit české obyvatelstvo a krajinu, musí v roce 2025 žádat nejen kompenzace, ale hlavně skutečné záruky bezpečí a zdravého prostředí.
Na co si dát pozor?
- Sledujte dění na stránkách Ministerstva životního prostředí – pravidelné aktualizace vás informují o postupu jednání.
- Zapojte se do veřejných konzultací – často můžete ovlivnit připomínky a doporučení úřadům.
- Nenechte se uchlácholit kompenzacemi – sledujte, zda ochranné mechanismy skutečně fungují tam, kde žijete.
Situace kolem Turówa není jen statistika. Je to otázka toho, kolik vody bude v příštích letech ve vašich studnách, jaké ovzduší budou dýchat děti v příhraničních obcích. A právě proto je důležité trvat na skutečném řešení, ne jen dohodě na papíře.