V roce 2025 je jasné, že Česká republika i naprostá většina států Evropské unie nestíhá realizovat vlastní ambiciózní plány pro rozvoj větrných a solárních elektráren. Výstavba gigawatty „zelených“ kapacit je pomalá a často naráží na zbytečně zdlouhavé a komplikované povolovací procesy. A to v době, kdy energetická soběstačnost i plnění klimatických závazků má být prioritou každé země.
Větrná elektrárna Dětřichov u Frýdlantu v Čechách
Evropa ví, co chce. Ale papíry stojí v cestě
Rychlý přechod na obnovitelné zdroje je stále častějším tématem jak mezi experty, tak na politické úrovni EU. Na papíře to vypadá hezky: Evropa se zavazuje snížit své emise aspoň o 55 % do roku 2030 (oproti roku 1990) a do roku 2050 chce být klimaticky neutrální. Problém nastává v praxi: povolování větrných a solárních elektráren provází „papírová džungle“, ve které se projekty ztrácejí i na desítky let.
- Získání všech povolení pro stavbu větrné elektrárny dnes v řadě zemí zabere až 10 let.
- To je pětkrát déle než maximální termín doporučený EU.
- Navíc, právní a administrativní překážky brzdí i velké investory.
Výjimkou jsou jen Finsko, Chorvatsko, Litva a Švédsko, které se už dostaly na evropskou „zelenou vlnu“. Ostatní země, včetně Česka, musí zásadně zrychlit.
Personál, technologie i investice: Co nejvíc brzdí rozvoj obnovitelných zdrojů?
Stroj na obnovitelné zdroje ale nebrzdí jen administrativní kolečka. Čerstvá data ukazují na další zásadní omezení:
- Nedostatek kvalifikovaných pracovníků: Zvlášť na montáže solárních panelů je již dnes v celé Evropě nedostatek lidí s potřebným vzděláním i praxí.
- Závislost na dovozu technologií: EU stále dováží většinu klíčových komponent pro obnovitelné zdroje, například z Číny. Toto představuje velké riziko nejen pro energetickou bezpečnost, ale i pro snižování emisí.
- Slabé investice: Bez větší podpory nových projektů hrozí, že i ty nejlepší plány zůstanou jen na papíře.
Harriet Foxová, energetická expertka think tanku Ember, popisuje situaci:
„Evropské státy už ambice mají. Skutečný problém teď ale tkví v převedení plánů do reality. Cíle se zatím odrážejí jen minimálně v rychlosti výstavby nových zdrojů. EU musí urychleně odstranit byrokratické překážky, které povolovací procesy protahují, a naplno využít potenciál obnovitelných technologií.“
Co mohou dělat firmy i stát v Česku?
Jestli se Česko chce stát skutečně moderní a udržitelnou zemí, musí urychleně změnit přístup k obnovitelným zdrojům:
- Zrychlit povolovací procesy – elektronizace, jasná pravidla a maximální transparentnost mohou výrazně pomoci i v českých podmínkách.
- Podpořit vzdělávání – technické školy, regionální učňovská centra i firmy by měly více investovat do školení elektrikářů, montérů a projektových manažerů pro sektor OZE.
- Posilovat domácí výrobu – menší závislost na dovozech z Asie dává větší stabilitu a vytváří nová pracovní místa v regionech.
- Investovat do modernizace sítí – aby nové elektrárny mohly vůbec být připojeny do distribuční sítě.
Víte, že…?
- Průměrná „čekací“ doba na povolení pro větrnou farmu je v ČR aktuálně mezi 7–10 lety.
- Podle analýzy Komory obnovitelných zdrojů energie by Česko mohlo mít do 2030 až 20× více solárních kapacit než dnes.
- Inspirací může být například Jižní Morava, kde místní obce a firmy už propojily komunitní energetiku i samovýrobu elektřiny z OZE.
Závěr: 2025 je potřeba přestat ztrácet čas
Pokud máme v Česku i v Evropě brát vážně své klimatické plány, je nutné přestat odkládat klíčové změny. Každý další rok prodlení nejen oddaluje čistší vzduch a levnější elektřinu, ale ohrožuje naši energetickou i ekonomickou budoucnost. Investovat do obnovitelných zdrojů a urychlit jejich výstavbu je dnes už nejen politický závazek, ale i otázka zdravého rozumu – a energeticky soběstačné budoucnosti pro nás všechny.