Je to vývoj, který doslova změnil dynamiku energetického trhu v Evropě. Ačkoliv se Evropská unie snaží vymanit ze závislosti na ruských fosilních palivech a omezuje jejich dovoz, Rusku příjmy z těchto surovin stále výrazně rostou. Jak je to možné? Napětí kvůli válce tlačí ceny ropy, plynu i uhlí nahoru. Jinými slovy, Rusko prodává méně, ale za víc.
Spalování fosilních paliv
Foto: Daniel Gimbel on Unsplash
Fosilní paliva jako zbraň v rukou Kremlu
Od začátku invaze na Ukrajinu vydělalo Rusko exportem ropy, plynu a uhlí zhruba 62 miliard eur – a z toho 44 miliard eur proudilo přímo do EU. Pro porovnání: za celý minulý rok dovezla Unie z Ruska fosilní paliva v hodnotě 140 miliard eur, což znamenalo průměrně 12 miliard eur měsíčně. Dnes jsou měsíční příjmy téměř dvojnásobné. A vyšší ceny dávají Rusku v této ekonomické hře obrovskou výhodu.
Podle dat analytiků z CREA sice klesl objem ruské ropy vyvezené během prvních tří dubnových týdnů o 30 % oproti letošnímu lednu a únoru, ale zisky přesto rostly. Důvod je prostý: válka tlačí ceny komodit na světových burzách do rekordních výšin. To, čeho ruská ekonomika nedosáhne v objemu, kompenzuje s úspěchem cenou.
Evropa hledá cestu ven, ale čas běží
Ekonomická zbraň v podobě fosilních paliv tak zůstává v rukách Vladimira Putina silná jako nikdy předtím. Evropská sedmadvacítka sice připravuje plány na odstřižení se od ruských energií – a nejen těch – ale jak je vidět i z pohledu České republiky nebo Německa, realita se mění pomalu.
Německo, které se často staví do čela evropského odporu proti závislosti na ruském plynu, bylo v posledních měsících největším dovozcem ruských fosilních paliv v EU. Kancléř Olaf Scholz už otevřeně přiznal obavy z možného negativního dopadu na německou ekonomiku, pokud by došlo k rychlému odstřižení od ruských energií.
Zastavení plynu do Polska a Bulharska: Signál pro ostatní
Napětí na trzích letos zvýšilo také rozhodnutí Gazpromu zastavit dodávky plynu do Polska a Bulharska. Obě země totiž odmítly platit za dodávky v rublech, jak Moskva požadovala. Tento krok logicky znervóznil i další evropské státy napojené na ruský plyn – nejde jen o okamžitou krizi, ale i hrozbu pro další možné výpadky.
Co s tím může udělat Česká republika?
- Hledat a podporovat alternativní zdroje energie – podpora větrných a solárních elektráren, investice do modernizace tepláren.
- Snížit spotřebu plynu – od změn v průmyslu po úspory v domácnostech. Dobrým příkladem je kampaň „Šetřím plyn, šetřím Česko“.
- Rozšířit infrastrukturu – budování plynovodů a kapacit LNG terminálů, aby se Česko mohlo napojit na jiné dodavatele.
Znamená to rychlou změnu? Rozhodně ne – ale i malé kroky mohou hrát klíčovou roli. Pokud se chcete do problematiky ponořit víc, doporučuji sledovat projekty českých firem jako ČEZ nebo EPH, které aktuálně hledají vlastní cesty k nezávislosti.
Ekonomická realita roku 2025
Příběh ruských fosilních paliv ukazuje, jak globální politika ovlivňuje náš každodenní život. S ukončením závislosti na ruské energetice roste význam domácích inovací a rozumných investic. Dlouhodobě je to sice výzva, ale zároveň zásadní šance, jak ekonomiku i energetiku v České republice posunout o krok dál.
A možná už za pár let budeme na dobu, kdy Rusko vydělávalo na naší závislosti dvakrát tolik peněz, vzpomínat jen jako na zvláštní kapitolu evropské historie.
